Když toho začne být moc, záměr se na sebe

Cítíš tlak. Cítíš napětí. Možná ti tělo začíná dávat signály – jsi unavená, podrážděná, bolí tě hlava, hůř spíš. A hlavou ti běží: "Musím to zvládnout, musím to vyřešit, musím vydržet."

Jenže právě tady je ten moment, kdy bychom se měli zastavit.
Když toho začne být moc, není čas dělat víc, ale naopak čas udělat míň.
V tu chvíli se musíme zaměřit na sebe.

Dřív jsem to neuměla. Trvalo mi asi 5 let krok po kroku dojít do fáze, abych si v podobných situacích zautomatizovala vnímání a zvládala vnitřně všechny situace mnohem lépe. 
Dřív ěla jsem pocit, že musím být ta, co všechno zvládne. Plynulo to hodně i ze vzorců chování, které jsem nashromáždila ve svém dětství. 
Že musím být spolehlivá, silná, že na mě se všichni můžou spolehnout.
Až jsem jednoho dne zjistila, že ta "silná" část mě je úplně vyčerpaná. Že už nemá z čeho brát. Došla jsem do fáze, kdy jsem sama sobě přiznala, že tohle nezvládnu, že už to neunesu a na chvíli mě zahltil i pocit, že už si opravdu sama nedokážu pomoct.

A tehdy mi došlo, že to není o tom zvládnout všechno.
Je to o tom naučit se zvládat sebe v tom všem. Není to o tom, co ose v mém životě děje, ale o mě a o tom, jak na věci nahlížím a jak je prožívám.

Začala jsem si víc všímat, jak na mě různé situace působí.
Jak se cítím, když je kolem napětí. Co se děje, když se snažím všechno vyřešit hned.
A zjistila jsem, že čím víc tlačím, tím víc se věci bortí.

V emocích náš mozek prostě nefunguje tak, jak bychom chtěli.
Když jsme v tlaku, v chaosu a ve stresu, nedokážeme vidět jasně.
Všechno se zdá horší, než je. Myšlenky se točí dokola a hledají východ, který tam zrovna není vidět. Tyto stavy nejde odbourat ze dne na den. Je to postupná cesta snažení a soustředění, která rozhodně stojí za to. 

A právě tehdy je potřeba přestat hledat řešení a začít se ladit na klid.

Možná to zní jednoduše, ale klid není něco, co si vynutíš ani co může být v životě stálé a napořád.
Klid přichází, když se na chvíli přestaneš snažit mít všechno pod kontrolou.
Když si dovolíš jen tak být. Dýchat.
Když si řekneš: "Teď nepotřebuju všechno vyřešit. Teď potřebuju být v pořádku já."

A když se tohle naučíš, začneš si všímat, že se věci kolem tebe pomalu mění.
Situace, které tě dřív rozházely, tě už tolik nerozhodí.
Máš víc nadhledu, víc trpělivosti.
A hlavně – víc důvěry.

Důvěra a víra v to, že se vše vyřeší je pro mě v takových chvílích klíčová a je to pro mě nejsilnější podnět, který mi i v tu nejhorší situaci dokáže pomoct, dokáže mě takzvaně praštit a hodit mě z toho nejhoršího zpět ke klidu, když si tu uvědomím a věřím tomu.
Důvěra v to, že všechno má svůj čas, svůj důvod a své řešení.
I když to řešení zrovna nevidím. I když mám pocit, že je všechno špatně.

Kolikrát už jsem si říkala: "Tohle nemá řešení. Tohle už nedám."
A pak, o pár dní později, se všechno samo začalo posouvat.
Najednou se objevilo něco, co jsem dřív neviděla – nové řešení, nový pohled, nová energie.

A tak jsem pochopila, že řešení přichází, když jsme v klidu, ne když se snažíme za každou cenu něco zachraňovat.

Dnes už si víc dovoluju být člověk.
Mít špatné dny. I to je v pořádku. 
Mít chvíle, kdy mi je smutno nebo kdy potřebuju jen tak vypnout a nic nedělat.
Už to nevnímám jako slabost nebo prokrastinaci. Naopak.
Věřím, že i tyhle chvíle jsou důležité, protože nám pomáhají zůstat opravdoví.

A hlavně – když si dovolím prožít, co cítím, nepotlačuju to.
Nedusím v sobě emoce, které by se jinak někde hromadily a později vybuchly.
Místo toho je nechávám projít, vydechnout. A pak se zase můžu nadechnout do klidu.

Když se dnes dostanu do chvíle, kdy mám pocit, že už je toho moc, připomenu si:
Zastav se.
Zaměř se na sebe.
Dýchej a důvěřuj.

Nemusím všechno vyřešit hned.
Nemusím vědět, jak to dopadne.
Stačí, že jsem tady. Že si dávám prostor.

Protože právě v tom prostoru, v té chvíli klidu, se zrodí nové řešení, které jsem dřív neviděla.
A tak se učím. Každý den.
Ne aby se mi těžké situace vyhýbaly, ale abych já sama rostla a uměla je zvládat s větším klidem a důvěrou.

A možná i ty právě teď cítíš, že je toho na tebe moc.
Zkus dnes večer vypnout, zavřít oči a zeptat se sama sebe:
"Co teď potřebuji já?"
Ne děti, ne partner, ne práce. JÁ

Protože když se zaměříš na sebe, svět se nezhroutí.
Naopak – všechno kolem se pomalu začne ladit do rovnováhy. 🌿